SaCH- 2.Kapitola (Dee)

Dee

Upravila jsem si vlasy do vysokého drdolu, abych alespoň trochu zkrotila tu bujnou hřívu. Natáhla na sebe rozdrbané rifle a černé tričko, přes které jsem přehodila koženou bundu. Do batohu hodila nezbytnosti a vyrazila na cestu za novou prací. Věděla jsem, že pravděpodobně přijdu o pět minut pozdě a doufala, že tenhle šéf nebude stejný idiot jako ten předchozí. Dochvilnost nebyla mojí silnou stránkou, to uznávám. Byl problém přijít ve smluvený čas na smluvené místo, povětšinou jsem za to ale nikdy nemohla já. Šlo vždy o shodu náhod.

Passion se přede mnou objevilo v celé své kráse, byla to nádherná restaurace v té nejluxusnější Londýnské čtvrti. Jedna Michelinská hvězda, kterou se pyšnila byla oprávněná. Nemohla jsem jít normálně předem, což mi majitel Waytte Alistar Hunter řekl už po telefonu, proto jsem prošla boční uličkou a ocitla se u rampy, na které stál mohutný harley. Přejela jsem ho pohledem a mlaskla nad tou mohutností. Otevřela jsem dveře a za stálého ohlížení na tu nádhernou mašinu vrazila do vysokého černocha.

,,Promiňte." Zamumlala jsem neohrabaně.

,,V pohodě slečno, ale jdete špatně. Tudy chodí zaměstnanci." Změřil si mě pohledem.

,,No snad něco podobného budu." Mrkla jsem na něj. ,,Kde najdu pana Huntera?"

,,Pravděpodobně za hořákem." Rozesmál se.

,,Šéf, který vaří?" pozvedla jsem obočí.

,,Jsou tu dva, za kým jdeš?"

,,Jsou tu dva?" podivila jsem se ještě trochu víc.

,,Jo Nathan a Waytte. Šéf kuchař a kancl."

,,Tak prvně asi zatím do kanclu." Usoudila jsem.

,,Takže za Wayttem." Přikývl. ,, Proběhni kuchyní, první dveře vpravo. Nemineš to, jsou prosklený."

,,Moc díky …." Zarazila jsem se, protože jsem neznala jeho jméno.

,,Pierre, jsem druhý kuchař na směnu." Podal mi na seznámení ruku.

,,Dee, těší mně." Pousmála jsem se a stiskla mu jí.

Kuchyně byla přesně tak honosná jako restaurace sama, všude byl mramor, žula a naleštěný chrom vyblýskaný jako kdyby se tu snad ani nevařilo. Všude se pohybovali lidé různé národnosti. Zajímalo mně, který z těch poběhlíku je onen šéf. Prošla jsem rovně přesně podle Pierrova návodu a zaklepala na prosklené dveře Wayttovi kanceláře.

Za stolem seděl mohutný sexy chlap s krátkými vlasy hnědé barvy, které měl po stranách vystříhané a přecházeli v dokonale upravené vousy. Byl dokonalý, samozřejmě na šéfa. Přesně tohle byl ten typ, co vás dostane do problému anebo to taky může být ten k pomazlení hodný medvídek, kterého chcete tisknout večer před spaním. Vsadila bych se, že ta motorka venku byla jeho. Zvedl ke mně hnědé oči a já jako bych na chvíli plavala v oříškové čokoládě. V duchu jsem si jednu pleskla a vstoupila bez vyzvání.

,,Dobrý den." Pousmála jsem se. ,,Jsem Dee Aileen Jones, včera jsme spolu mluvili."

,,Ach jasně." Přikývl. ,,Posaďte se." Ukázal na jednu ze dvou židlí před jeho stolem.

Udělala jsem, co po mně chtěl a sundala si bundu.

,,Takže slečno Jones, jdete pozdě, to jen tak mimochodem." Natočil hlavu mírně do strany a přejel mně pohledem.

,,Omlouvám se, říct že za to může doprava…."

,,Ne to vám asi moc nepomůže." Ušklíbl se a roztáhl pusu v dokonalém úsměvu. Kdybych neseděla pravděpodobně by se mi podlomila kolena. ,,Začnete hned dneska, včera nám vypadla slečna, která měla na starost přípravy omáček. Slyšel jsem, že jste byla nejlepší. Proč jste skončila?"

,,Souhra nešťastných náhod." Pokrčila jsem rameny.

,, Pozdní příchody?" pozvedl obočí jako kdyby věděl.

,,I tak by se to dalo nazvat." Přikývla jsem.

,,To ale ani tady nebudeme tolerovat."

,,Vynasnažím se nezklamat vás." Řekla jsem zcela vážně.

,,Byl bych vám vděčný, bratr je tak trochu perfekcionista a pozdní příchod by znamenal náhlou smrt. Buďte tak laskavá a snažte se tu vydržet alespoň čtrnáct dní."

,,Zase tak hrozné to být nemůže ne?"

,,Slečno Aileen, jmenujete se tak ne?" zadíval se mi do očí a opřel se do židle.

,,Preferuju Dee."

,,Fajn takže Dee, k čemu bych to asi tak přirovnal." Zamyslel se. ,,Pamatujete si na hurikán Katrina?"

,,Ano." Přiznala jsem. ,,Katastrofa nevídaných rozměrů."

,,Můj bratr je mnohem horší." Mrkl na mně.

Možná se mně snažil vystrašit, ale kdybys tak milí Waytte věděl, kdo já jsem a čím jsem si prošla. Namyšlený kretén v podobě šéfkuchaře, který si o sobě moc myslí? Nic, co bych nezvládla.

,,Když myslíte." Pousmála jsem se.

,,Pracovní doba je od pěti hodin od rána do dvaceti dvou. Samozřejmě dvou směnný provoz. Představoval bych si vás tady někdy okolo osmé ranní. Krátký dlouhý týden. Na směně budete s mým bratrem."

,,Dobře."

Waytte vytáhl smlouvu na podepsání, zatím předběžnou na první půl rok. Když jsem ji podepsala odvedl mně ke skříňkám.

Jedno erární bílé tílko, jedny černé kalhoty, chapeau de chef plus pantofle. Nic moc, pomyslela jsem si. Převlékla jsem si své oblečení za pracovní a s hlubokým nádechem jsem se vydala vstříc tomu monstru, které mi Waytte popsal.