SaCh- 4.Kapitola (Dee)

4.Dee

Ploužila jsem se k řadovým domkům na Hollande road a necítila nohy. Povětšinou byly všichni šéf kuchaři kreténi, ale tohle byl excelentní idiot. Plivala jsem sýru a nadávky celou cestu od restaurace až ke čtvrti kde jsem bydlela se svou rodinou.

Nejdřív mě nechá uvařit posraně těžkou francouzskou omáčku a pak mě postaví ke škopku s nádobím. Co to bylo za chlapa?

Sledovala jsem ho, jak se hýbe po kuchyni a kdyby se nechoval jako blbec, musela bych uznat, že je to výstavní kus. Přeci jen od Peterovi smrti uběhli už tři roky a já měla právo dívat se po mužích. Musela jsem abych na svého manžela zapomněla.

A na tohohle se opravdu koukat dalo. Blond delší vlasy sčesané za uši, opálená vysportovaná postava, která se nedala schovat ani pod to otřesné oblečení které jsme měli jako dresscode. Byl to prostě krásný chlap s pekelnou jiskrou, sakra ostrým nevybíravým jazykem a obrovskou hrstí arogance.

Za celý ten den, kdy mě mučil pod přívalem dalších a dalších hrnců jsem se na to skutečně chtěla vykašlat. Jediné, co mě drželo při vědomí, že si nemůžu dovolit být bez práce byly moje děti, máma a sestra.

Otevřela jsem dveře do dvoupodlažního domku a skopla z nohou boty.

Bylo něco okolo půl jedenácté večer a já si byla na sto procent jistá že holky už dnes neuvidím.

„Ahoj.“ Přivítala mě s úsměvem moje sestra Raya. „Tak co? Povídej, přeháněj.“

Byla mojí přesnou kopií, a kde kdo si nás pletl i když byla Raya mladší o dva roky.

„Jak se řekne chlapovi na pět písmen?“ položila jsem ji otázku a prošla okolo ní přes chodbu do kuchyně.

„Noo.“ Přemýšlela a vydala se za mnou. „Kokot, penis, debil, idiot… Bude toho víc.“

„Něco si z toho vyber a pak to přiřaď k jednomu z mých šéfů.“ Protočila jsem oči a otevřela lednici abych si vytáhla pivo. „Co máma?“

„Už spí, dneska to bylo trochu špatné.“ Zamumlala.

„Jak špatné?“ zeptala jsem se, zatímco jsem vytahovala skleničku.

„Nevěděla, kde je, kdo jsme.“

„Ach.“ Povzdechla jsem si. „A holky?“

„Super Hope se učí básničku na tu halloweenskou besídku.“

„Sakra já jsem na to úplně zapomněla.“ Plácla jsem se do čela.

„Buď v klidu.“ Mávla Raya rukou. „Hayley ji do toho úspěšně skáče, protože ona to na rozdíl od Hope umí i pozpátku.“

Usmála jsem se nad představou Hope, která má nervy na své dvojče. Byly jako oheň a voda. Přesto jedna bez druhé dlouho nevydržela.

„A teď k tomu šéfovy.“ Vytrhla mě sestra z myšlenek.

„Co je s ním?“ Naklonila jsem do sebe flašku s pivem.

„Přeci to nemůže být tak hrozné ne? Jak vypadá?“

„Jako bůh.“ Odfrkla jsem si.

„Mluvím vážně Dee.“ Zamračila se.

„To já taky.“ Rozesmála jsem se. „Je krásný jako kdyby ho vytesalo samo peklo. Prostě dokonalý chlap, ale je to zároveň i dokonalý debil. Nechal mě uvařit a pak mě poslal ke škopku s nádobím.“

„Uvařila jsi to tak špatně?“ pozvedla obočí.

„Uvařila jsem to na jedničku.“

„Debil.“ Ucedila.

„Přesně tak. Rays, jsem vážně unavená. Jdu si lehnout, protože zítra mám směnu, odvedeš holky viď?“

„Jasně, my lidi bez práce máme času plno.“ Ušklíbla se.

Políbila jsem ji na čelo, dopila zbytek piva a odhodila láhev do koše. Vyšlapala jsem schody do patra a koukla se do pokojíčku k holkách. To je krásně spinkali mě pohladilo na duši a uklidňoval mě fakt, že pozítří jim to všechno vynahradím.

Potichu jsem zavřela jejich dveře a vydala se do koupelny, kde jsem si napustila plnou vanu horké vody.

Zítřek bude pekelný, hlavně s tím debilem po boku.

Jestli mi i zítra dá mít nádobí, skončím. Sice potřebuju práci, ale nebudu se svojí školou mít hrnce.