SaCH- 3.Kapitola (Nathan)

Nathan

,,Servis." Zařval jsem do prostoru, aby odnesli čerstvé Foie Gras z husích jater a otočil se na bráchu kterému po boku kráčela opálená kráska s hrdě vztyčenou bradou.

,,Nathane, tohle je Dee. Dee, Nathan." Představil nás.

Podíval jsem se po její natažené ruce a pak zvedl oči k těm jejím zeleným. Byly hadí a něco skrývali, tolik k mému odhadu na člověka. ,,Doufám, že alespoň něco umíš."

,,Řekla bych, že skutečně umím." Odpověděla pohrdavě.

Ušklíbl jsem se a střelil pohledem po Wayttovi, koho mi sem do prdele poslal. Ta holka si o sobě myslí bůh ví co. ,,Fajn, chci abys mi sama bez pomoci připravila Coq au vin."

Její tenké, dokonale upravené obočí vylétlo vzhůru a ona se otočila na Waytta jako kdyby jí měl snad zachránit. ,,Je v tom problém?" naklonil jsem hlavu.

Když polkla, ohryzek na jejím štíhlém krku se pohnul a její oči se přivřeli. ,,Ovšem že ne, kolik mám času?"

,,Řekl bych že dvě hodiny by ti mohli bohatě stačit." Opřel jsem se o výdejní pult a přejel jí pohledem. Byla sexy, taková pekelná bruneta s hispánskými kořeny řekl bych. Její vlasy jí evidentně neposlouchali, a i v gumičce vylézali zpod čapky, její pátravé oči mě mrazili v zádech.

Otočila se ke mně zády a pátrala po potřebných surovinách. Zajímalo mně, zda hodlá udělat toho kohouta na bílém nebo červeném víně. Obě alternativy byly správně. Další bod bylo koření, každý přidával něco jiného. Taky nemusela vůbec sáhnout po kohoutovi a mohla to klidně udělat z husy nebo kachny. Výběr byl čistě na ní. Mě zajímal um. Proto jsem zastavil svou produkci v kuchyni a kývl na Waytta, který se vzdálil. Měl jsem ji tak blízko na očích a viděl, jak se otáčí. Bylo na co se koukat. Její štíhlé pružné tělo, které proplouvalo mojí kuchyní, bylo jasně vidět i pod neforemnou kuchařskou uniformou. Šlachovité jako kdyby denně sportovala, tetování, které měla na krku pod vlasy jsem bohužel na tu dálku neviděl perfektně, ale moc bych neprohrál, kdybych vsadil na fénixe. Měla v sobě jiskru a já s jistotou věděl že pokud se okolo mě bude motat ten její dokonalý zadek, dlouho to fungovat nebude.

Dvě hodiny utekli jako voda a přede mnou přistál talíř s hotovým jídlem.

„Snad budete spokojený.“

Sarkasmus v jejím hlase byl hmatatelný, přesto jsem se rozhodl ho ignorovat. Přejel jsem očima talíř, protože hosté často konzumovali očima a musel sám sobě uznat, že to vypadá jako kdybych to dělal já.

„To uvidíme.“ Ušklíbl jsem se a na lžíci nabral trochu červené omáčky. Převalil jsem ji po jazyku a v puse jako kdyby mi vybuchl ohňostroj. Tuřín, houby a červené víno byla dokonalá souhra, překvapilo mě, že místo kachny nebo husy sáhla po hovězím mase. Bylo to pro toto jídlo málo typické, přesto i to byla správná volba. Maso bylo totiž dokonale měkké jako kdyby ho měla několik hodin naložené. Ryzí nesmysl, pomyslel jsem si a nabral si znovu trochu té delikátní omáčky. Věděl jsem, že mě po očku sleduje, proto jsem odložil lžíci a podíval se na ní.

„No, jedl jsem už i lepší. Příště bych ubral tuřín, dost přebíjí chuť červeného vína. Taky jsem doufal, že zvolíš kachnu nebo husu, hovězí je pro tohle jídlo dost nepraktické a...“

„Ale špatně to není.“ Skočila mi do řeči.

„A nebezpečné, když se špatně uvaří můžeš celou objednávku vyhodit. To znamená mínusové body pro tebe.“

„Uvařila jsem všechno tak jak jste chtěl, pokud se nepletu neřekl jste mi, z jakého masa ani z jakého vína chcete omáčku udělat. Volbu jste nechal na mě, proto teď nemůžete říkat, že je to špatně.“ Odfrkla si a opřela se o pult bokem.

„Já jsem tady šéfkuchař, takže o takových postupech buď musíš něco vědět, což jsi v tomhle případě nevěděla, a proto jsi se mě měla zeptat.“ Ucedil jsem.

Její drzost mi cuchala nervy, nebyl jsem na nic z toho zvyklí. Všichni mě tu poslouchali, nikdo si nedělal jen tak co chtěl.

„Tak co?“ přerušil naši hádku Waytte. „Jak to vypadá?“

Podal jsem mu lžíci, aniž bych spustil pohled z té drzé holky. Waytte si nabral a pak se na mě v šoku otočil. Věděl jsem, že on bude ten, kdo to všechno posere. „Chutná jako od….“

Jo chutnala jako od naší mámy, jenže jsem nechtěl, aby to věděla. „Je to průměrná omáčka.“ Odpověděl jsem a nepřerušoval s ní oční kontakt.

Její hlava se zvedla o pár centimetrů nahoru a pohled který přenesla z Waytta na mě byl jasně vítězný. Věděla, že to neposrala, že já lžu. Přesto jsem ji v tom nechal vykoupat. „Průměrná omáčka, kterou mi uvaří kdejaký Londýňan. To ještě z nikoho mistra kuchyně nedělá.“

„Dobře.“ Trhla rameny. „Udělám cokoliv dalšího.“

Trochu jsem se pousmál a věděl, že ji mám přesně tam kde jsem ji chtěl mít.

„V tom případě je potřeba ta horda nádobí nandat do myčky.“ Kývl jsem směrem ke dřezům, ve kterých se kupilo nádobí.

„Tak od toho tu snad máte lidi ne?“ pozvedla obočí.

„Něco se vám snad nelíbí?“ přeměřil jsem si ji pohledem a založil si ruce na prsou.

„Nate.“ Střelil po mě pohledem Waytte.

Nebral jsem ho v potaz. Právě jsem zcela jistě vyhrával válku pohledů.

Trvalo to přesně deset sekund, kdy mě její oči spálili na popel. Pak ze sebe vyrazila povzdech a zamířila k mycí části kuchyně.

„Víš, že kdyby chtěla může odejít a ty nebudeš mít nikoho kdo ti bude dělat omáčky? A uznej ty pitomče že to, co uvařila bylo naprosto delikátní.“ Sykl ke mně Waytte.

„To mi přeci nemusíš říkat.“ Pousmál jsem se a dal se do práce.